V pasti

12. 1. 2015 18:51
Rubrika: Básně bázně

Rozdrcena pravidly,

Ležím na dně svého Já.

Ani krok sem ani tam,

Nechci a nehodlám

Porušit, co slíbila jsem

Komu? Sobě? Časem.

Časem dozvím se,

Kde pravda ukrývá se,

Jestli v moudrosti, či v kráse.

Proč do dlaní nemohu si nabrat vody,

Která smyje ze mě všechny svody

Co utápí mne v zemi nesvobody

Chci žít! Chci umřít!

Chci změnit svět!

Chci změnit sebe!

Chci žít v časoprostoru.

Do vesmíru vyrýt své jméno

Chci?

Nebo to chce jiný?

Kdo může za všechny mé nekonečné splíny?

Snad papír vpije do sebe inkoust mého trápení,

Snad zima v jaro se zas promění

Snad z otazníku stane se vykřičník

Nebo tečka.

Snad někdo do už  světa vykřičí

Jsi slečna, jsi statečná, jsi jedinečná

Nepostradatelná, vzácná

Žena

Snad smyčka ještě není utažena

Snad květ ještě neuvadl

Snad lidi ještě věří v pravdu

Snad..

Snad budu zase klidně spát..

Zobrazeno 1428×

Komentáře

Antonín Šimek

Vnitřní neklid srozumitelně rozplétá A. Grun ve své knize Pokoj v srdci.

doorbell

Díky za tip!

Zobrazit 6 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz