Rozdrcena pravidly,
Ležím na dně svého Já.
Ani krok sem ani tam,
Nechci a nehodlám
Porušit, co slíbila jsem
Komu? Sobě? Časem.
Časem dozvím se,
Kde pravda ukrývá se,
Jestli v moudrosti, či v kráse.
Proč do dlaní nemohu si nabrat vody,
Která smyje ze mě všechny svody
Co utápí mne v zemi nesvobody
Chci žít! Chci umřít!
Chci změnit svět!
Chci změnit sebe!
Chci žít v časoprostoru.
Do vesmíru vyrýt své jméno
Chci?
Nebo to chce jiný?
Kdo může za všechny mé nekonečné splíny?
Snad papír vpije do sebe inkoust mého trápení,
Snad zima v jaro se zas promění
Snad z otazníku stane se vykřičník
Nebo tečka.
Snad někdo do už světa vykřičí
Jsi slečna, jsi statečná, jsi jedinečná
Nepostradatelná, vzácná
Žena
Snad smyčka ještě není utažena
Snad květ ještě neuvadl
Snad lidi ještě věří v pravdu
Snad..
Snad budu zase klidně spát..
Vnitřní neklid srozumitelně rozplétá A. Grun ve své knize Pokoj v srdci.
Díky za tip!
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.